Co se děje na cestě
Přibližně před týdnem jsem sem dávala poznámku o změně mého života, mj. i díky knížce Mnich, který prodal své ferrari. Skončila jsem však po první kapitole, potřebovala jsem se odmlčet a prožívat nepoznané, objevovat, učit se, nacházet nové rozměry. Se změnou myšlení zcela automaticky přišla i úcta, úcta vůči všemu živému, vůči lidem okolo mě (zpětně vidím, jak hrozně jsem se někdy chovala), ale i vůči sobě samé. Začala jsem mít v úctě i samu sebe a podle toho se ke svému tělu chovat. Vyhrazuji si na jídlo čas, chci vnímat chutě, proto u toho nečtu ani nesleduji tv. Pak nevím, co mám v puse.. Pokud mi budete volat, nemusíte se ptát, zda nerušíte. Nebudete, jinak bych vám to nezvedla. Neuslyšíte v pozadí rádio ani TV, protože sama na sobě jsem zjistila, že buď vnímám vás na druhém konci drátu, nebo tv. A dnes mi přijde neuctivé vůči volajícímu řešit ho jen na půl ucha, a to navíc jen toho jednoho :D. Víc věcí zaráz nejde (dámy prominou, ale fakt to nejde). Proč lidi mají tendenci vzít za každou cenu telefon, jen proto, aby mi řekli, že mám zavolat za chvíli, co to je za logiku?! Když mi to nezvednou, přijdu na to přeci taky. A vy můžete zůstat soustředění v tom, co děláte teď , stejně jako já budu volat znovu, až budu znovu mít klid a čas na náš hovor.
Zpomalením jsem získala spousty času. Příklad: rychlovarná konvice, když lijete rychle, znáte to – voda i na lince, všude kolem. Tak raději věnuji 5 vteřin soustředěnému nalévání, než 5 minut jen zvažováním, čím to utřít . Stejně jsem se zamýšlela, proč lidi chodí ke kartářům, ale i na masáže, manikúry apod. Není to jen kupování si času, o kterém víme, že bude vyhrazený jen nám? Že se tu hodinku prostě masér nebude věnovat ničemu jinému? A co je zvláštní ještě víc, proč to neuděláme s partnerem, který by nám tu masáž mohl dát možná stejně kvalitně, ne-li více, kdybychom se vnímali, kdybychom na sebe ten čas si vyhradili? Nenajdeme si hodinu na práci jen na nás nebo zamyšlení nad sebou samými? Na úpravu nás samých? Nejen tu vnější. Telefon po ruce, zvonek dveří, děti, povinnosti, plná hlava.. to všechno nás vyrušuje z času, který máme právo věnovat sobě. A tak si to kupujeme. Kupujeme si čas vlastního života, protože je to pohodlnější, než ho hledat..
Na to navazuje i hledání rychlého štěstí, instantní formy spokojenosti, všechno nebo nic a teď, vždyť na víc nemám čas. Co to je za větu? Nemáme čas na vlastní život?! Aha. Prima. A čí život jsme se tedy rozhodli v tomto životě žít? Já ten SVŮJ. Taky jsem procházela loni kurzy a hledáním jinde, myslela jsem, že mi konečně někdo zázračně ukáže, v čem to štěstí je, že to půjde tak nějak mimo mě a „něco“ se samo stane. Dala bych milion za kurz, nebo spíš jinak, nabízím zdarma ten nejdražší kurz na světě: a před aulou plnou lidí vám začnu přednášet. A velmi pomalu vám řeknu jedinou větu - okamžitý recept na rychlé štěstí – BĚŽTE DOMŮ, po cestě jsou všechny kurzy světa a UVNITŘ VÁS TEN NEJLEPŠÍ UČITEL. Netřeba hledat vyšší principy jinde než v sobě. Možná i díky tomu, že jsem toto dělala posledních pár let, najednou to zapadlo a dává mi vše smysl. A co nedává, hledám odpovědi v sobě. Jsou tam, na všechno, a já chodím a učím se.
Včera jsem Mnicha otevřela a četla dál. Byla jsem trochu.. zaražená. Myslela jsem, že tam na mě čekají nová poznání, nové hloubky. Ale jednalo se vlastně o popis toho, co právě zažívám, co přišlo samo, co mi vyplynulo ze změny myšlení.. Myslela jsem, bůhví jak převratné objevy nedělám a hle, on už je někdo udělal :D.. Jenže pak mi to došlo. Mnich ukazuje návod na cestu, ale jak po ní jdete, všechno se vám otevře a přichází to samo. Dočetla jsem se tam, že máme záměr zveřejnit, když ho najdeme ;-) (ne, to jsem opravdu v době první Poznámky zde nevěděla). Že si máme vyhradit čas na deset činností, které k tomu pomůžou – a já je dělám přirozeně každý den. Najděte cestu a najdete zbytek. Všechno to tam čeká. Změna myšlení se u mě rovná změně těla, i pomalu přicházející změně ducha, všechno má svůj čas, baví mě to rozvíjet, baví mě žít.
Mj. napadlo mě, že Ježíš možná nedělal nic jiného: Otec – jeho víra, on – tělo.. A myslím, že Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého není nic jiného než ve jménu Mysli – Těla – a Ducha. Jen se takový individualismus nehodí do žádného systému, tak je lepší to zaškatulkovat do církve, dát tomu předpisy a řády, hlavně ať lidi nehledají vlastní cesty myšlení. Věřící prominou a navíc já jejich víru nijak neshazuji. Naopak! Ježíš dle mě opravdu dělal „zázraky“, protože věřil. A to samé další jeho skálopevně přesvědčení následovníci, však proto taky možná později byli raději prohlášeni za svaté než aby byli označeni jako výjimeční individualisté ;-). Jen rozvíjím SVÉ myšlenky, nenechte se odradit, pokud to neladí s vaším postojem. Mojí svatou trojicí se stalo myšlení – tělo – duch. V tomto pořadí, jinak to nejde. Změnit myšlení a zbytek přichází sám ;-).
Začala jsem cítit své emoce, i bolesti. Jsou mi strašně cenné, velmi si poznatků z nich vážím. Zvláštní je, že hněv, zlost, ale i bolest – když se zastavíte, jestli to taky tak budete mít, to by mě zajímalo. Snažím se na všechno v klidu soustředit, vědět, co a proč to je, a víte, co je zvláštní? Všechno jde fyzicky od srdce. Hněv – srdce víc bije jakoby chtělo vyskočit, zlost na někoho – takové to dunění srdce, dokonce i bolest nejdřív zasáhne srdce a potom až místo, odkud by měla vycházet (včera jsem se při sekání dřeva opět malinko poranila, tak jsem si našla čas na zkoumání bolesti. Zní to masochisticky? Ale vůbec, protože bolest stejně je, tak jsem ji jen přijala jako fakt a snažila se s ní domluvit :D ). A když jsem přišla na to, že u mě je původ všeho v srdci, ale to opravdu i fyzicky, co cítíte možná i vy, tak pak se hned se vším líp zachází, protože momentálně moje srdíčko má jasný důvod, proč bít, a tak ho nebudu přetěžovat malichernostmi, které s tímto záměrem nesouvisí. Začínám se učit ovládat emoce tím, že je prožívám, že s nimi pobydu a podívám se, co mi mají přinést. A jsou to nekonečné hlubiny poznání, nekonečná cesta objevů, a denních radostí nad věcmi, které i dřív existovali, ale já je neviděla.
Proč to píšu. Z vaší strany se zvedla taková odezva, že jsem se cítila na chvíli povinována nějak to předat, sdílet. Ale v tom to není. Navíc jsem začala hledat slova na situace, a to mě začalo vyrušovat. Nechci je popisovat, ani sama sobě. Chci svůj život prožívat. Proto pokud budete chtít zažít něco jiného, nebo si popovídat, nebo cokoli, nečtěte, přijeďte, zažijte a pak žijte. Sami svou vlastí cestou, a bude mi ctí, pokud se setkají. Nikoli v konkrétním směru, ale v myšlení. Stále dělám chyby, nejsem najednou dokonalá. Ale už vím, jak se z nich učit. Když se nevyhnu nákupu v supermarketu, už vím, jak si ho užít. Můžete si to zkusit zažít se mnou, ale jak s tím potom naložíte, je na vás. Ukážu vám, jak se dá zastavit čas ;-).
Nikomu nevnucuji péči o jiné, ono i to, co děláte teď, může být vaším posláním. Viz slavní zpěváci, Karel Gott a další, kteří jsou opravdu na špici. Proč? Protože jsou upřímní a my jim to věříme, protože oni se v tom našli a nehrají si na nic. Proto nevydrží superstar, instantní recepty na štěstí. Vydrží ti, co v tom najdou svoji cestu, rozdávají přitom radost lidem, i v tom může být cesta. Pamatujete na školu? Jaký je ohromný rozdíl mezi učitelem, který tím žije, a učitelem otráveným, který by raději sám nežil .. V tom to je.
Co mě přímo šokovalo, je podpora samotného projektu, kvůli kterému všechno dělám a v hlavě se ho držím jak klíště, když přišla jedna slabší chvilka (zamyšlení nad minulostí a bylo trochu negativní, tak jsem si hned vybavila budoucnost a je to tam zpátky). Díky vaší podpoře se rozbíhá registrace, web, pak i spuštění fcb stránky, kam budu své postřehy semo tamo také přidávat. Děkuji vám za to. Věděla jsem, že to zvládnu. Ale ani ve snu by mě dřív nenapadlo, že nás na to bude tolik. Není to o penězích, je to o pocitu pomoct dobré věci. A jsem ráda, že mám kolem sebe tolik lidí, pro které to je stále to nejcennější platidlo. Odmlčím se tedy ze popisu SVÝCH zkušeností, objevů a pocitů. Knih bylo napsáno dost, kurzů jsou stovky. Já však chci žít kurz svého života. Sledovat vývoj projektu určitě budete moct brzy ve skupině, jejíž založení nebude trvat dlouho a dám vám o tom vědět. Ale pokud se chcete na cokoli ptát mě, nebo cítíte potřebu načerpat trochu energie, osobně, prosím ;-).