Změna Života

Milí mí přátelé.

Někteří z vás mě znají osobně a léta, jiní posledních pár roků, mám mezi přáteli i psíčkaře, se kterými jsme se neviděli, ale máme společný cíl nebo přístup.. Pro vás pro všechny bych se ráda představila a komu to nebude vyhovovat, můžete si mě odstranit. Protože jsem zažila reborn, znovuzrození, ale ne materiální, ale musím se naučit znovu žít.. ;-). Jinak žít ;-).

V posledních letech jsem procházela spoustou životních změn, hodně jsem přemýšlela, hodně jsem se snažila najít, nebudu vás zbytečně zahlcovat. Loni se mi stala zvlášní věc. Po dlouhých neprospaných nocí plných úvah, jak se psy pracovat (jelikož jsem věděla, že tam patřím, věděla jsem to odmala, jen jsem trochu sešla z cesty), se mi rozsvítilo a já našla odpovědi, CO CHCI DĚLAT.. Zachránit co nejvíc psích seniorů z nevhodných podmínek, postarat se o toulavé z okolí a snad i pár lidem s láskou a vcítěním vysvětlit, proč křížení není úplně ideální (tedy jakýkoli chov bez PP), k tomu občas jako přivýdělek pohlídání pejsků. Vypadá to, že personální agentura, kterou vlastním, se obejde i beze mě, potažmo s mou pasivní účastí, a proto jdu směle do toho. Velké cíle, ambice na jednu osobu? Ale vůbec, to je vaše interpretace. Mě to přijde krásně jednoduché, dnes už ano :)..

Myslela jsem, jak toto poznání bylo obrovské a taky bylo. Loňský rok byl pro mě slušnou centrifugou nahoru dolů, navalilo se na mě obrovské množství informací, vesmír (Bůh, světlo.. jak každému libo; já spolupracuji s vesmírem :)) jak jsem otevřela duši, mi to tam začal ládovat, správné kurzy ve správnou chvíli.. Jen toho bylo tolik, až jsem se v tom začala ztrácet, původní záměr ustoupil, ponořila jsem se do hlubšího hledání vlastního (pod)vědomí, moc jsem chtěla, ač znajíc poučky, že “nechtěj, ono to přijde”. Přestala jsem tedy hledat duševní vyšší stav, přesto se nedostavoval.. Ke konci roku jsem se vrátila aspoň ke svému plánu a začala hledat nemovitosti. Po pár měsících znechucená nabídkou, kde není nic vhodného, a praktikami realitních makléřů, jsem upadala opět do negace a přemýšlení. Pro změnu jsem usínala, ale budila se brzy ráno (tedy kolem třetí čtvrté ráno, dvě tři hodiny beze spánku a usla jsem až nad ránem).

O rok později, teď, před pár dny, TO přišlo - změnil se mi život. Nebudu složitě popisovat, co vše k tomu vedlo, protože teď zpětně vidím, že všechno na sebe navazovalo, jako složitá strategická hra, kde musíte splnit spousty úkolů, abyste došli k cíli. Kadý navazuje na další a nelze je zpřeházet, nebo vynechat. To je náš život. My se narodíme správně, pro názornost v klidném místě, kde je všem dobře. Jenže pak se vydáme putovat a čím dál jdeme od tohoto místa, tím hůř se nám k němu vrací. A to teď čeká mě. Ale o tom později. Hřebíčkem do rakve mého původního života byla správná knížka ve správný čas (Mnich, který prodal své ferrari). Ano, zvěsti o změně života touto knížkou se mi jevily přehnané, ale mě se dostala do ruky ve chvíli přirpavenosti, ve chvíli, kdy každé slovo dávalo smysl, kdy chápu každou větu, kdy knížku nečtu, ale vnímám.. Proto ji nemám dočtenou, jen první část, ale tu jsem měla teď vidět, ty další mě určitě čekají jako součást rozvoje, nového života, později. Mám teď trpělivost a nikam nespěchám. Proč taky :)..

CO SE STALO? teoreticky nic moc, fakticky všechno. Při čtení této knížky ve 4h ráno (kdy jsem poslední dny nemohla pro změnu dospat a myšlenky si dělaly, co chtěly) shodou okolností u kapitoly, jak je 4.hodina ranní magická :), jsem se začala “probouzet”. Začaly mi téct slzy silného pochopení příčin i důvodů, každou stránku jsem musela odložit a vnímat, jak se to na mě hrne. A hrne se to každým dnem dál, protože jediné, co se stalo, že JSEM SE PROBUDILA, otevřela jsem oči, svět je jiný, tolik pozoruhodný. Najednou chápu, co to jsou neomezené možnosti, všechno do sebe zapadá, bývalé rozhovory s lidmi, co mi dřív vadili, vnímám zcela jinak, to samé zprávy atd atd.. Součástí toho je to, že vím nejen, CO chci dělat, ale i JAK. Změnila jsem způsob myšlení, nehledám vhodný pozemek nebo nemovitost, kam se přesunout se svým záměrem a pak plánovat. Špatně!

Takže. Můj život? Nehledám, našla jsem :). Vytipovala jsem si vhodný pozemek i lokalitu a oslovím přímo majitele. Dále již mám zaregistrovanou doménu, budu tvořit web. Registrovat název, pak vytvořím i pro vás milé co zůstanou :) skupinu na fcb, abyste mohli sledovat celé budování a třeba i pomoct s projektem. Protože jsem našla svůj směr, cestu, a proto je cesta cíl, protože jsem našla svoje poslání. Nebudu plánovat až dle toho, co najdu. Naopak, začala jsem stavět v hlavě. Do reality to pak bude hračka :). To jsou neomezené možnosti, které jsme ztratily. Včetně denodenních věcí, každá minuta je neomezenou možností, ale i s tím se učím žít, učím se to vnímat, je toho tolik, co mě čeká, co se budu muset naučit. Budu to postupně formou poznámek sdělovat. Někdo si o mě možná pomyslí, že jsem blázen, jiného to možná bude inspirovat, ale mě je to tak krásně jedno, co si o mě kdo pomyslí. Protože toto jsem já. Ztratila jsem se, abych se znovu našla. A chci jen takové lidi, co mě takovou budou znát a brát :).

Mám teď spousty energie, probudil se ve mně totiž život. A svezu sebou kohokoli, kdo bude chtít :). Stejně tak ale musím upozornit, že budu eliminovat a ve dnech budoucích se s pár z vás možná rozloučím. Hlavně s těmi, kteří postují jen negativa, protože to do mého světa nepatří. Málem bych napsala “je mi to líto”, ale to jsou staré zlozvyky. Lhala bych, jelikož je to pouze moje očista, chci kolem sebe mít lidi stejného smýšlení. O tom to celé je - najděte si svůj směr, svoje poslání, vytvořte si SVŮJ SVĚT. Nic vám v tom nebrání. Kromě vaší vlastní hlavy. Odstraňte pochyby a stravhy. Vím, lehko se řekne, jenže ono se to stejně lehko dělá :D. To je na tom to nej, změna bude dlouhá, ale je tak jednoduchá! Včera mě sprdnul soused, ale řekl mi, že jsem asi “debil, co má mít papír na hlavu”, protože jsem se u jeho výtek stále usmívala.. A víte co, bylo mi to tak jedno, že jsem nemohla jinak :). Trochu mě mrzí, že nad tím stále přemýšlím, ale vlastně nemrzí - beru to jako příležitost, jako učebnici, jako další položku, na čem ještě musím pracovat. Nežít minulostí, držet se svého směru a vše přichází. Na to myslím teď každým okamžikem a moje mysl, jakoby pocítila svobodu, kterou jsem jí dala, za den vytvořila kompletní projekt, jak to tam bude vypadat :). Ne plánování, až něco bude. Ale vybrat si, co chci a to realizovat, to (u)dělám. Vím, kde budou vnitřní ubikace, kde domečky pro pejsky, kde ovečky, všechno se kreslí a rozprostírá nekonečnými směry :).

Každá minuta je pro mě nyní obrovskou zásobárnou informací, a přitom si jen opakuju otázky “čemu mě to má naučit, čeho je to příležitost?” a najednou se objevují odpovědi, objevuje se svět takový, jaký ho chci mít, z části v mysli, z části v realitě.

Jsem nadšená, těším se na každý den, nespím už do desíti některé dny, protože je mi škoda času, nejsem unavená a každou chvíli nacházím nové a nové podněty k hloubání, principy, které se mi otevírají, a kde je veškerá moudrost. Chápu lidi okolo sebe, jejich životní poslání, vidím, co by mohl každý dělat, ale také už nikoho nenutím to dělat. Protože to, že to potkalo mě, neznamená, že to budu vnucovat vám, ač bych to každému přála. Jsem toho plná a každého můžu naplnit. Můžete mi kdykoli kdokoli zavolat, pokud budete jen tak chtít slyšet o krásách a rozvoji, o učení sebe sama. Ale poslechněte si to jako moji cestu, takovou ji přijměte a jděte žít svůj život. Možná si pomyslíte, že jsem jen dočasně potrhlá „sluníčkářka“. Ale víte co, spíš je mi teď lidí, co řeší mě, líto. Protože právě proto, že neumí žít svůj život, žijí život někoho jiného. A to samé se začínám odnaučovat já :).

Málem jsem odjela do Peru za kytičkou, nebo do Indie se hledat.. Nemusíte to dělat, pokud to tak necítíte. Odpovědi totiž nosíte v sobě. Nekopírujte mě, nehledejte stejnou cestu, ale tu vlastní. Moc to každému přeji, ten pocit je opojný a já doufám, že o něj dlouho nepřijdu. Ano, jsem připravena na realitu všedního života včetně toho, že přijdou dny slabší, přijdou výbuchy zlosti možná marnosti, ale teď už vím, že přijdou, protože mě jen mají něčemu naučit, posunout. Nedějí se negativa, dějí se jen návody, poučky, celý život je jedna velká učebnice.

Mám před sebou dlouhou cestu, plnou odstraňování starých návyků a učení se. Ale těším se na to. A těším se, až si vybuduji takové podmínky, kde se oprostím od všudypřítomného marastu. Tedy není o tom, že ve vašich podmínkách to není možné, protože vy jste ti, kdo ty podmínky může změnit přece ;-). Dlouho jsem natahovala ruku po hlubším duchovním rozvoji, po jiné realitě, po vyšších stavech vědomí. Netřeba. Odpovědi jsou jednodušší, netřeba nikam chodit a hledat, nosíme je totiž všichni v sobě. Každý jeden z vás se může podívat do svého nitra a hledat, co je jeho náplní. Ale ne každý najde, ne každý teď pochopí, o čem mluvím, jiní pochopí a nechají být, třeba se ale najde i někdo, kdo už bude vědět. Cílem je cesta. Tedy vlastně start. Našla jsem svou cestu a na ní mě čeká i všechno poznání, všechny změny stavů vědomí, protože přicházejí přirozeně, spolu s podněty světa. Jsem denně ohromena něčím úchvatným, co tam vždy bylo, ale teď to vidím jinak. Jsem fascinovaná situacemi a jejich jednoduchým řešením. Jsem překvapená, jak optikou mého směru vychází obrovské množství negativ zcela nezajímavě (např. při sledování zpráv jsem si začala klást otázku, na co mi je informace o znásilnění v Německu důležitá, k čemu mým budoucím pejskům bude. A jako takovou jsem ji vyslechla, poslala dál a zapla rádio :)). Jsem překvapená, že člověk 34 let přežíval a jak jsem chodila se zalepenýma očima.. Vždyť co víc člověk hledá než sám sebe. A to já už mám.

A nyní mě omluvte, mám spousty práce na svém světe :). Respektujte ho prosím a nepřejte mi, ať mi to vyjde, nebo že mi držíte palce, nebo že mi to přejete. Sice si toho vážím a chápu, že to je z vašeho postoje naučené. Prosím ale, v mé realitě už se věci dějí, tady už nejsou pochybnosti o záměru, směru nebo cíli. Já už svůj správný svět stavím. S radostí tedy přijímám spíš oznámení typu „věřím ti“ nebo nabídky pomoci ;-). Budu vás všechny potřebovat. Všechny dobré duše, co budou chtít pomoct, nebo i do budoucna přijet jen tak se podívat do oázy klidu, šepotu, tichého hlasu, mezi pejsky. Budu budovat spousty věcí ze dřeva, budou se hodit kontakty na tesaře, vrtaře, inženýry, budou se hodit řidiči s autem typu dodávky, budou se hodit ale i každá šikovné ruce, nebo jen chuť.

Přeji vám všem.. a teď jak to popsat, aby to nebylo zbytečně patetické. Přeji vám všem víc jednoduchosti ;-). A zapamatujte si jedno všudypřítomné slovo: INSPIRACE ;-). Je všude. Ve všem. V každé minutě. Už jen tím, že zrovna ty čteš toto se zamysli, proč zrovna k tobě v tuto dobu se měly tyto řádky dostat.. Hodně lidí v mých přátelích si toho ani nevšimne. Takže nepřemýšlejte nade mnou, já se již představila. Přemýšlejte nad sebou a důvodem, proč právě ty a teď ;-).

A představení skupiny pro pejsky, coming soon ;-).

 Ps: další moje postřehy všedního dne budou přibývat, i pro mě samotnou, aby mi to pomáhalo se oprostit od starých modelů. Pokud se tedy chcete svézt na vlně tohoto přístupu k životu, jste vítáni :).