Ve Psí cestě František spolužijí pejsci i fenky, staří i mladší, kastrovaní i vybavení, malé myši i obříci :). A tak často dostávám dotaz "Jak to děláte, že se vám všichni snesou?"

Srozumitelností. Moje vyjadřování je pro ně pochopitelné. Stejně tak, jako jim dávám najevo, že chápu jejich potřeby, ale hlavně emoce. Například: Nebudu pejska okřikovat, pokud štěká ze strachu, jelikož tím mu určitě nepomůžu. Naopak pokud se ve štěkotu zacyklil, je potřeba návyk přerušit, než se z toho stane zlozvyk.. Nebo vrčení, není vždy špatně. Je to způsob komunikace. Je to možnost pejska říct, že se mu něco nelíbí. A já je učím, že v pořádku, jejich signál vnímám už v náznaku, a nemusí ho stupňovat. Díky tomu, že ví, že jsou (vy)slyšeni, vládne ve smečce rovnováha a spravedlnost. Slabší a starší jsou chránění ve svých potřebách, tvořím jim prostor, ve kterém se můžou v klidu najíst, a díky láskyplným pravidlům u nás v jurtě vládne harmonie a klid :). 

Velmi důležitou součástí práce s více pejsky je uvědomění si vlastního těla, vlastního pohybu v prostoru, a jeho vlivu na okolí. Hlubokým uvědoměním pro mě samotnou bylo, když jsem procítila smečku jako jednotný organismus, kdy na zachvění "motýlích křídel" v jedné skupině členů vidím téměř okamžitou reakci i u ostatních, třebaže se jedná jen o natočení uší, nebo změnu dechu.. Ke vnímání světa jako celku, jako prostoru okamžitých interakcí, mi pomáhají koně. Naučili mě vnímat sebe. Vnímat lidi dřív než přijdou, jak jsou naladěni. Vnímat rytmus chůze, dechu, postavení těla, napětí..

Zvířata mě naučila zpomalit. Dýchat. Vnímat. Sebe. Život. Jednotu. Energii - emoce.

Pokud vás naše Cesta volá, můžete mi napsat a můžeme se domluvit na pobytu :). Nic se neděje náhodou, tak se budu těšit na vzájemně obohacující setkání :). Informace najdete zde.