31.3.23 - A tak jsme spolu leželi, vzpomínali, brečeli (dobře, já jsem brečela), a objímala jsem Mišudku a šeptala jsem mu, jak ho obdivuju.. jak jsi k nám přišel a hned zapadl, jako starý mazák, že "ahoj, tak jsem tu, malý velký napoleon a teď tu velím já", vzpomínáš :)? Velikostí těla jsi vlkodavíkům nesahal ani po kolena, ale velikostí ducha sis háravou Čudlinku přivlastnil, a běda jak se na ni někdo jiný jen koutkem oka podíval! Pro samé hlídání jsi tenkrát zapomínal jíst, ale pochopila jsem, že tvoje malé silné tělíčko se jen tak nevzdá..

A to ani té obludě, co tě poslední dny trápila v pusince a prorůstala bůhvíkam, ale ty statečník nade všechny jsi ji ignoroval, baštil šunčičky, svíčkajdu, chodil zvesela na vycházky a terorizoval drsným úšklebem každého čtyřnožce, který se přiblížil k tvému výjimečnému menu.. Jenže když jsi přestal před dvěma dny jíst, a nechtěl už ani ven, tak jsem pochopila, že ta očka začínají být nešťastná, že toto není Míša Plýša, který potřebuje přece plnit úkoly svého Velkého Ducha.. Slíbila jsem ti podpořit tě stůj co stůj.. A tak jsme s pomocí paní doktorky uvolnily tvoji Dušičku tam, kde znovu může v plné síle velet, a pošťuchovat holky třikrát tak veliké, jak si jen Velký Plýša zaslouží.. Mluvím k tobě, protože tě tady ještě cítím.. Ale taky cítím, že se tu nebudeš chtít zdržet dlouho..

Mišové moje srdíčko sametové, tak utíkej. Já to ještě ořvu, ale s láskou, a jen proto, že prostě něco tak malého dokázalo zaplnit velký prostor a teď tu bude velká díra. Ale uvnitř je mi milostivě, protože ty jsi s Milostí v lehkosti.. Pozdravuj kamarády, a všem jim tam ukaž, zač je toho Plyšový loket!

A přestaň tady do mě dloubat, ať nebulím, jo? Ty musíš mít pořád poslední slovo <3

---

Sice jsem drobného Mišutku sdílela jakmile jsem objevila jeho útulkový inzerát, ale byla to láska na první pohled. "Porouchaný" 15ti letý dědulínek, to je prostě moje srdcovka :). Bude co spravovat po těle i na duši. Mišudka má ranku pod očkem, stroupky v oušku, ale právě proto ty důchodečky tak miluju, jak jsou vděční za málo, za každé pohlazení, za obyčejnou přítomnost člověka. Mišáček byl zvyklý na svého páníka, ale ten mu bohužel umřel. Takže teď není spokojený, dokud nedostane svoji dávku mazlení :). S pejsky u mě si sednul hnedka, každého vítá vrtícím ocáskem, takže i oni jeho přijeli do party jakoby se nechumelilo. prý že "ahojky, ty jsi náš nový kamarád? tak vítej :)" Děkuji útulku Chomutov za ochotu a spolupráci, a hlavně Petře M., která neváhala s nabídkou dát si dvouhodinovku po dálnici jen proto, aby mi dědouška co nejdřív "doručila" :).