Umřel mi Oskarko.. Pejsek, který se mnou byl mnoho let. Jeden z prapůvodních členů "františků".. Umřel na klinice, kam jsem ho vezla po zhoršení stavu po mrtvičce.. (více lze najít ZDE).. A já si mnohé uvědomila..

Poslední měsíce se mi opakovaně dostávalo hlubokých uvědomění vlastního směru Života. Že vím, proč tu jsem. Že mám doprovázet Duše na druhý břeh, být s nimi v meziprostoru, kde to většina lidí nezná, tam já se umím pohybovat, vím, co v takovou chvíli dělat, jak být s nimi tam, kde už fyzično nebolí, ale tělíčko ještě dýchá.. Psala jsem si o tom s vámi, mnohým z vás moje otevřenost mluvit se Smrtí a o NÍ pomáhá.. Jsem tu pro vás všechny, které trápí otázky neznáma, nevyřčena, výčitek, pochyb, jestli jste kdy udělali, co jste měli, mohli.. Smrt nazývám osobně Milostpaní, protože je to bytost milosti, kde nic nebolí, kde je blaženě, kde je Láska.. Nevzývám ji, ale vím, kdy je blízko, cítím její přítomnost, její světlo. A tak ji ani nezatracuji, a když je potřeba, otevřu jí dveře, pohovoříme na "kávičce" :), probereme, jak se věci mají, a já mám čas sebe i Duši připravit..

Oskarko byl staručký dědulínek. Měl mrtvičku. Silnou. A já JI cítila. Ve chvíli dalšího dne po mrtvičce, když jsem ho vezla na kliniku poprvé na rychlou pomoc a kapačky, jsem cítila JEJÍ dotek.. A pořád si to odmítala připustit.. Vždyť pejsci se můžou z mrtvičky zcela zahojit, říkala mi nejen má zkušenost. A tak jsem se radovala několik dalších dní z pokroků, které Oskaroušek dělal, kdy se mu přestaly míhat očka, kdy byl schopen rovně popojít pár metrů.. Týden. Týden jsem popírala, že jsem dávno věděla, že tam je.. Milost.. Po týdnu se Oskouškovi přitížilo, ráno se mu obtížně dýchalo.. Přilehla jsem k němu a chvíli jen tak byla.. V meziprostoru.. Kde jsem věděla, že umíráme.. Přesto mi určitý pocit zodpovědnosti vůči ostatním přiměl opět ho naložit do auta, a dovézt ho na kliniku, SOS stav, však tam ho nenechají umřít.. Po cestě v autě jsem s NÍ mluvila, říkala, že vím, co mám dělat, ale to "vím" - ta její odpověď - byla zastavit auto a být s ním.. Ale já jela dál.. Oskarko umřel na klinice po záchvatu, s nádorem v hrudníčku, sice medikován proti bolesti a trochu se mu ulevilo s dýcháním, ale beze mě..

A já si uvědomila, že on je mou poslední lekcí - věřit sama sobě. Tomu, že když vím, co dělám, když JI slyším, nemám jednat pro nikoho jiného, než pro svoje vlastní (s)vědomí. Protože to je spolehlivé. Intuice, pocit, rozmluva s Milostpaní.. Čemu se bráním? Komu zodpovídám, když ne sama sobě a svým svěřencům? Oskaroušek věděl, proč to udělal. A udělal to s veškerou silou svého žití - vzal na sebe moje uvědomění si vlastní síly..

Takže Psí Cesta František mění směr - možná vám nebudu připadat vždy láskyplná, možná vás pošlu občas do háje, možná odmítnu vaši přítomnost nebo vás v určité nečekané chvíli vyhodím, ze skupiny na fcb nebo ze života.. Cítíte-li potřebu to brát osobně, berte to jak chcete. Já jsem začala brát osobně totiž svůj život - naplno, bez pochyb, bez pocitu, že se mám někomu zodpovídat.. Někomu jinému než svému poslání.. Některé pejsky nebudu léčit, když to tak nebudu cítit, a nechám je v klidu u mě dožít - pokud se vám to nebude líbit, odejděte. Některé pejsky naopak budu držet při životě, přestože si můžete myslet, že už to není život - pokud se vám to nebude líbit, odejděte. Někdy pejska v krizi nepovezu na pohotovost, protože to tak nebudu cítit - můžete mi to vyčítat jak chcete, ale nic s tím neuděláte, pokud se vám to nebude líbit, odejděte. Pokud mi nechcete za těchto podmínek pejska svěřit, nikdo vás nenutí, můžete odejít :). Vím, co cítím. Cítím Milostpaní / Smrt / přicházející Světlo, jakkoli to chcete nazývat, jakkoli to s vámi souzní. Dlouhodobě o tom vím, mám to i u lidí. A dlouhodobě jsem se přesto snažila přizpůsobit tomu, co "by se mělo", nebo nějakému pseudoočekávání, jak "bych se měla chovat". Oskarko umřel, abych já mohla žít pro to, pro co jsem zde - využít svého Daru mluvit s NÍ, a mluvit s vámi o NÍ, pokud chcete, pokud potřebujete, ale jednat v souladu s tím, jak cítím. Pro nic jiného..

Směr je jasný. Už žádné pochyby. Miluji život, a jsem součástí Cesty Koloběhu. vaše Janka Cesta Koloběhu