ZMĚNA ŽIVOTA – ROK POTÉ

aneb „Na/e/piš to!“ J

Přibližně před rokem jsem psala poznámky, o tom, jak se mi změnil život (k dohledání).. Co se stalo? Zapadlo pár koleček do přesného soustrojí, a já se probudila, otevřela oči Pravdě, Životu, Lásce J. Původně jsem také psala o přesných plánech, o rozjasnění, a nic z toho není špatně, neupravila bych ani slovo, protože v té chvíli to bylo dokonalé, stejně jako každou další jsou věci přesně tak, jak mají být J. Ale pochopila jsem, že radost není o plánech „až“, ale v životě jako takovém..

Spustil se ohromný vesmírný veletoč událostí, otevření, pocitů, radostí, krás, smíchu, pláče, změn a proměn.. Začala jsem chápat, že jak si nastavíme myšlení, takový bude náš svět. Proměnili se lidé kolem mě, ale jen tím správným směrem. Pro některé jsou moje připomínky „Proč mi to říkáš?!“ moc drsné, jiným pomohly si uvědomit, že mluvit o životech druhých znamená marnit čas toho vlastního. Jsem s láskou drsně upřímná k sobě, i okolí J. Nastavila jsem si mysl, abych časem pochopila, že nejkrásnějším nastavením mysli, je nemyslet. Neformulovat. Nedávat věcem tvar, označení, pojmenování, slovo. Nechat věc být, a jako takovou ji přijímat, učím se každý den, a všude kolem je miliarda otevřených „knih“, ze kterých čerpám.

Ne, nejsem stále happy a samozřejmě, že i taky prožívám chvíle smutku, lítosti, nejistoty, čekání. Ale už ne nenávisti, zloby. Protože to jsou emoce otočené proti sobě, které jsou obvykle druhé straně zcela jedno, pokud o nich vůbec ví. Začala jsem se učit sama na sobě, na svých pocitech, náladách, i vysílání těla, jak s tím pracovat. Neustálá nauka všude „kolem v nás“, mi otevírá zákonitosti, které nám ve školách zůstaly utajeny. Tou největší studnicí znalostí a vědomostí, je totiž MŮJ / VÁŠ / NÁŠ svět. U mě to jsou mí čtyřnozí andělé, kteří mi denně ukazují bezpodmínečnou lásku, kteří mi odhalují mé skryté pocity, které bych si jinak nechtěla připustit, kteří mi dokazují, že lze milovat bez ohledu na nálady, počasí J nebo vlastní názor. Prostě nechat být, přijmout existenci, jaká je, a takovou milovat..

Příroda se mnou začala mluvit. Dostávám odpovědi. Někdy, když jsem potichu, příliš zavřená ve své hlavě, jemně mi naznačí, že ona tu stále je. Se mnou. Beze mě. Vždy bude. Ale že mě podporuje. A že ani já v sobě jí nezabráním proniknout do mého srdce, pokud jsem se jí jednou otevřela. A my všichni jsme otevření byli – jako děti. Jen odcházíme dál a dál od té bezstarostné mýtiny plné her života, a čím hlouběji v lese jsme, tím hůř by se zdálo, se vrací. A přitom my se nemusíme vracet: ony totiž ty krásné mýtiny jsou i za prvním houštím. Jen se ho nesmíme bát odhrnout. Strach z neznáma nás svazuje, ale z čeho vlastně? Čeho se bojíme? Vtipný je, že to ani sami nevíme. Nebo víme, ale nechceme si to přiznat.. Bojíme se, že to bude „jinak“. Ale není právě to „jinak“ to, po čem toužíme? Není právě ta nespokojenost to, že to není jinak ;-) ?!

Tančí nade mnou ptáci, kteří mě pokřiky volají zpět do tady a teď. Jindy, na požádání o úlevu, se zvedne větrný vír, který rozehraje spartakiádu desítek lístků a má mysl se odlehčí s nimi. Nebo uprostřed aleje se na nás snese déšť podzimního listí, na louce mě obklopí hejno motýlů.. Ohromné zázraky se dějí. Otevřete oči a srdce, nepřemýšlejte o nich, nechte je pracovat samotné, z jejich podstaty. Nehledejte a najdete. Příroda se mnou začala mluvit, a já se s pokorou a zcela zbožnou úctou oddávám a nechávám se vést.

Někteří z vás mi píšou, že jsem jim změnila život.. Musíte si uvědomit, že to ne já, ale VY SAMI jste ti, kdo museli udělat to rozhodnutí. Stejně jako ti, kteří ho teď můžou udělat právě teď. Já neměním životy, ani nikdo jiný ;-). Jste to VY. Nečekejte, až to za vás udělá někdo jiný. Je to VÁŠ život. Ano, inspirace lze nacházet všude kolem v nás ;-).. Ale rozhodnutí, to je na vás J.

Našla jsem vnitřní harmonii, klid, smíření. I se smrtí. Je to Dar, stejně jako Život. Díky mým odešlým důchodečkům, kdy mě trýznil a drásal pocit viny, jsem hloubala ve své bolesti, nechala ji existovat, nechala se rozežrat.. Abych se mohla jednoho dne probudit, a nebylo sil na další myšlenky. Jenže přesně tento posvátný klid v mysli je to vysvobození, to pochopení, to, kam mě směřovali oni – to je smrt, je to Dar božského klidu a míru. Není to konec, je to jen jiný stav. A mně se opět spustily potoky slz, hlubokého vděku, nekonečné lásky, a obrovského ničeho v hlavě.

Myslíme si, že hlava je rozhodující. Před rokem jsem našla srdce. Teda, my ho všichni máme, žejo.. Ale tak nějak na druhé koleji, nezdá se vám? Pořád řešíme věci hlavou, moc o všem přemýšlíme, zvažujeme pro a proti. A prd z toho J. Tak já se začala řídit tokem „toho“, ne že nepřemýšlím vůbec (ač ani to není špatný J), ale nechávám se plout. Nepochopila jsem všechno, ale uvědomila si radost z obyčejné existence, z přítomnosti momentu, ze zázraků, které jsou tak neuvěřitelně dokonalé, až mi srdce ani hlava je nedovolí ani obsáhnout, ani popsat. To se musí (za)žít. A teď, když o tom píšu, tak si za okny hrají dva malí žlutí ptáčci. Možná se pošťuchují, možná se perou. Ale už nepotřebuji znát odpověď, nechci k tomu hledat popis, chci jen být s nimi, stačí mi v tom vidět tu lehkost, ten život, energii, sílu, poslání, poučení, že takto to stačí. Hlava hledá slova, srdci stačí existovat J.

Stal se mi také zázrak lidí kolem mě. Neměla jsem lidstvo dlouhou dobu ráda, přiznávám. A najednou mám kolem sebe samé mimořádné duše, otevřené naslouchat, píšící (mi) milé řádky.. Jste to vy, vy všichni, kdo teď čtete – patříte k nim. Pokud si vás našla tato poznámka, musíte k nim patřit J. Nedějí se náhody. Vy jste ti výjimeční J ! Vy jste dokonalí! Přesně takoví, jací jste. Ani o píď jiní, všechno ostatní jsou obrázky ostatních (světů).

Jsem šťastná taková, jaká jsem. Jestli mám věc, která mně občas vězí v hlavě, snažím se s ní pracovat, na sobě pracovat, ale ať se daří více či méně, už si to nevyčítám. Pokud mi věci vadí, na mně či ostatních, hledám odpovědi v sobě, co s tím. Nikde jinde nejsou. Nikdo jiný za to nemůže. Nemůžeme se rozčilovat na zimu, že je v ní zima. Je to její přirozenost, stejně jako v létě teplo. Stejně jako fakt, že počasí je proměnlivé. A můžu hledat, jak toho využít. Je to tak i s partnery, dětmi, lidmi kolem nás, vás, je to o nás samých. Snažit se změnit něčí podstatu je stejně tak marné, jako snažit se změnit Slunce, které hřeje, mráz, který chladí.. Nestěžujte si. Uvědomte si, že vy jste ti, kdo dělají každou vteřinu rozhodnutí. Nejen jestli zůstat nabrknutí, ale že máte i tu možnost s tím něco dělat. Nikdo jiný to za vás neudělá. Přestaňme se srovnávat, přestaňme hledat návody, nápady, výhry, čekat na osvícení, probuzení, okamžik, nový rok, vánoce, valentýna J … Udělejte to teď. Kolik máte jinak času, vy to víte ;-) ?!

Zavedla jsem si stav čistoty: kolem sebe, i uvnitř sebe. Není nic, co bych komu chtěla říct, a odkládala to na „jednou až“. Není nic, co bych si vláčela z minulosti jako křivdu, odpustila jsem sama sobě, i jiným (a těm to řekla). Protože Život je v srdci, v lásce, v přírodě, všude, a mě baví ho cítit, fyzicky, prouděním, hrami, zázraky.. Stalo se jediné, a přesto tolik.: vymazala jsem staré vzorce a učím se žít.

Mám možnost být radostná teď, není zapotřebí k tomu ničeho víc. Dohledala jsem. Nepodmiňuji. Neplánuji. Nehledám slova. Jsem. Hawk :-D .